Když mi bylo asi 10/11, dostal jsem od starší sestry na Vánoce Harry Potter 1. Už jsem předtím viděl první dva filmy a myslel jsem si, že to je kravina, takže kniha delší dobu ležela nedotknutá v poličce. Ale pak už jsem všechno viděl, všechno přečetl, všude byl a všechno udělal, tak jsem z čisté nudy tu knížku vzal a začal číst. Páni, jak mě to bavilo! Měl jsem si v sobě za tři dny a potřeboval jsem víc; tak jsem si v knihovně půjčil díly 2, 3 a 4. Někdy tou dobou jsem si začal hledat o HP další informace na netu, stýkal se s ostatními fanoušky a podobně. Na jedné z těch potterovských stránek - to už bylo dobou, když už jsem sám vlastnil všech sedm knih a měl je přečtené snad stokrát dokola - se začala vést diskuze na téma seriály a pár lidí tam zmiňovalo Doctor Who. Z toho, jak o tom mluvili, mi to připadalo dost zajímavé, a když jsem si to našel na netu, tak jsem si řekl, že to je pro mě to pravé. 26. ledna 2014 jsem si stáhl díl Rose, tehdy ještě s dabingem. Ze začátku jsem tím byl trochu šokován - hlavně v okamžiku, kdy se Rose ptá, co se stalo s tím chlápkem, jehož jméno si nepamatuju, a Doktor odpoví "je mrtvý" (bylo mi sice 13, ale na rozdíl od mých vrstevníků jsem na ony filmové smrti nebyl zvyklý, moc jsem televizi nesledoval.. ano, v Potterovi taky umírali lidi, ale to byly knížky) - ale brzo jsem si "zvykl". (jak moc se jen dá zvyknout si na smrt, ať už televizní..) Někdy v polovině první řady jsem začal sledovat v angličtině s titulky (nevím přesně kdy, ale jsem si jist, že Empty Child už jsem viděl v originále), protože jsem si řekl, že za prvé si tím procvičím ten strašlivý poslech angličtiny a za druhé, takovou britskou legendu přeci musím sledovat v originále! Někdy v dubnu jsem viděl The Time of the Doctor, v té době poslední díl, a protože do osmé řady bylo ještě daleko, tak jsem začal sledovat classicy; ty přeložené jsem měl za sebou na začátku srpna - někdy v té době jsem i začal poslouchat audiopříběhy od Big Finish. Pak konečně začala první Capaldiho řada, a kvůli všudypřítomným teoriím, že ta tajemná dáma na konci Deep Breath je nějakým způsobem Valeyard, jsem si našel anglické titulky k Trial of the Time Lord, abych věděl, kdo to teda ten Valeyard je; pak nastalo finále, nové titulky ke classicu v nedohlednu, tak jsem se rozhodl hodit svou lenost za hlavu a podívat se na zbývající řady 24 - 26. (Poslední díl, který jsem viděl - The Curse of Fenric - jsem dokončil 14. prosince 2014).
A jak je to s audiopříběhy? No, ty jsem začal poslouchat koncem července - můj první příběh byl Spare Parts (ten mimochodem doporučuju, je to něco na způsob "Genesis of the Daleks", jen s Kyberlidmi), potom jsem pokračoval s The Reaping (taky Kyberlidi, tentokrát s Peri a šestým Doktorem, taky skvělý příběh - a byl první, ve kterém se objevil nápad konvertování mrtvých těl na Kyberlidi (slyšíš, Death in Heaven?!)) a pak jsem začal s osmým Doktorem a Lucií Miller. Ach, to finále! Ty jsem měl ale za sebou a Paula McGanna není nikdy dost, takže jsem pokračoval jeho příběhy s Charley a potom s Mary. V té době jsem se poprvé rozhodl si nějaké ty CD objednat, a tam jsem dostal k Elizabeth Klein a 7. Doktorovi. Pak jsem začal poslouchat jeho příběhy s Ace a Hexem, prolínavě s těmi s šestkou a Evelyn. A teď je na řadě Gallifrey... Od července 2014 do teď (19. 1. 2015) jsem slyšel 196 audiopříběhů. Docela dobré, ne?
(A když se nad tím zamýšlím, tak za mé rapidní zlepšení anglického poslechu byl měl vděčit spíš audiům, než TV sérii; u audiopříběhů, kde nebyly žádné titulky, ani v angličtině, jsem se musel hodně soustředit na to, abych rozuměl.. Nyní to už (z většiny
) zvládám levou zadní
)
