Tak jsem právě dočetla Thrawna a jdu se svěřit (následují jen nepatrné stopy spoilerů). Jelikož už léta čtu a obdivuju knihy Timothyho Zahna, měla jsem jakási tušení, o co se s tímhle románem pokusí. Trochu mě děsí, že jsem se strefila. Úplně. Ve. Všem. Tušila jsem, že na tuhle takticky ožehavou situaci - přivést svůj oblíbený kousek Extended Universa, pardon Legends, zpátky do kánonu Star Wars - půjde co nejopatrněji a s chytrou strategií hodnou samotného Thrawna: ta kniha totiž je dějově v souladu jak s novým kánonem, tak s Legends. Neodporuje svou zápletkou žádnému z těch dvou světů. Je to kniha smířlivá, nekonfliktní - tedy až na všechno to válčení uvnitř. Neurazí zapřísáhlé fanoušky Legends, neurazí nadšené fanoušky nového kánonu. Krom toho v ní ale není mnoho navíc - odvážných kousků a zajímavých vedlejších postav a zápletek, kvůli nimž jsem si Zahnovo dílo zamilovala především. Tentokrát si dokonce ani nevymyslel žádnou zajímavou planetu. S Thrawnem je docela zábava - je vlastně hodně jako Sherlock. Představte si Sherlocka jako imperiálního důstojníka, s věrným pobočníkem, který by klidně mohl vypadat jako John Watson... A to je vlastně všechno. Když se to vezme kolem a kolem, ta knížka je předvídatelná od začátku do konce. Dokonce jsem tušila i to, že nabídne moment - moment, kdy Thrawn čelí rozhodnutí, chvilka zaváhání, a všechno by mohlo skončit úplně jinak, na kratičký okamžik se otevře možnost úplně jiné budoucnosti, závratná vize, co by se asi stalo, kdyby, a co všechno by se mohlo stát... ale jelikož čtenář viděl původní Star Wars, ví předem přesně, co se stane... a to je tak děsně nefér!
Celkové hodnocení: jsem rozpolcena. Buď je to první krok nějaké promyšlené strategie hodné samotného Thrawna a způsob, jak časem do kánonu vrátit mnohem větší a zajímavější kus z původního EU... anebo je to nicmocový počin dle hesla "aby se vlk nažral a koza zůstala celá" a má to skoro pachuť fanfikce. Mínusové body za to, že se Thrawn potkal s Darth Vaderem (!) a neřekli si o moc víc než ahoj.
A ještě se musím pochlubit, že taky právě čtu nejnovější Žoldnéře fantazie, v nichž je i jedna povídka, která je mým prvním krůčkem ve světě literatury tištěné.

Překrásné ilustrace k ní stvořila Meisiluosi. Ten pocit - mít otištěnou povídku - je naprosto nepopsatelný, takže se o to ani nebudu pokoušet. Je mi zkrátka blaze.

:):)